Jelikož naši předci nebyli jen sběrači, ale i lovci a potřebovali nějaký zdroj masa, řekneme si v této kapitole něco o stopování, zbraních určených k lovu, nástrahách na různé živočichy a v neposlední řadě do této kapitoly patří i výroba pastí.

V první čadě se musíte o zvířatech naučit, jak se chovají a jak žijí. Musíte se je snažit pochopit a poznat. Pak teprve můžete začít úspěšně lovit.

Lov není jednoduchá činnost a kolikrát Vám zabere víc času a energie než sbírání hmyzu a bobulí. Pokud ale svoje techniky lovu zdokonalíte, úlovek bude stát za to. Větší i menší savec či ryba Vám dodá jak energii potřebnou k přežití, tak i takovou morální podporu z úspěšného ulovení kořisti.

Chytání zvěře do pastí je nejjednodušší způsob jejich lovu. Pokud byste měli zasáhnout třeba zajíce či nějakého menšího tvora lukem, může Vám to dát dost práce. Je to malý tvor, do kterého se hůře trefuje a to neberu vynaloženou energii při stavbě luku a šípů. Většina pastí vám nezabere moc času a ani námahy. Popíšu vám zde pár jednodušších pastí, které jsou podle mě ty nejdůležitější. Pokud pochopíte princip spouštěcího mechanismu pastí, nebude vám dělat problém si nějakou například vymyslet či upravit podle svého.

Základní typy pastí jsou tlučky a oka. Měli byste vědět jakou past použít na dané zvíře a pochopit proč je to právě tak. Například oka s vypružením se dělají z toho důvodu, aby zvedla zvíře do vzduchu a tím se k němu nemohli dostat predátoři, kteří by Vás mohli o kořist připravit.

Vždy si dávejtepozor z jakého materiálu past stavíte. Zásadně se nedělá ze suchých stromků, nebo větví a to z prostého důvodu. Nejsou pružné. Dobré dřevo je mladé, pružné a tvrdé. Ideální je například líska, jasan, ta je ohebná, pevná a neztrácí pružnost. Dobrou zkušenost mám i s lípou a javorem. Ty ale ztrácí pružnost. Velikost vypružení a pastí musíte vždy přizpůsobit dané zvěři. Pokud ohnete mladý, ale vzrostlý jasan a nastražíte na zajíce, past sklapne a zajíc se proletí na měsíc…

Naučte se rozeznávat znamení (stezky, ležení, stopy, trus, pachy, nory, zlomené či ohlodané větvičky). Podle toho můžete postavit pasti. Nikdy je nestavte blízko nor a úkrytů zvěře. Ta je u nich vždy nejvíce opatrná. Při stavbě pasti se snažte nenarušit okolí a vždy po sobě zamaskujte pachy (potřít hlínou, okouřit). Snažte se je umísťovat na stezky. Nemusí být jedna past na jedné cestičce, ale můžete jich dát několik s odstupem řekněme pád desítek metrů za sebe. Snažte se využívat přírodní překážky, jako ne například spadlá větev nebo kmen přes stezku. Podle situace zvíře třeba skloní hlavu, kde na něj bude čekat překvapení.

Pasti často kontrolujte. To je velice důležité. Jednat z toho důvodu, že Vám kořist může sežrat jiný predátor a to by Vás určitě velice mrzelo. Dokonce to může být tenká čára mezi Vaším životem a smrtí. Za druhé se zvíře může do pasti špatně chytit a bude velmi pomalu umírat a tím trpět. Při přežití jde všechna humánost pryč, ale přeci jen jsme lidé a né zvířata. Když už lovíme, tak čistě a rychle, nebuďte krutí k matce přírodě, když už z ní chcete brát.

Maskování je taky velice důležité. Snažte se past zamaskovat tak aby byla co nejméně nápadná a zvíře nevytušilo vaší přítomnost, nebo že je něco v nepořádku.

Pastí musíte nastražit vždy dostatečné množství. Nečekejte hned zázraky, je to zkouška pokusu a omylu. Buďte trpěliví. Pokud se vám do pasti ani za pár dní nic nechytne, past přendejte někam jinam a přemýšlejte nad tím, jestli jste něco neudělali špatně (pachy, nápadná past, nezamaskované okolí).Nemůžete hned čekat úspěch, to by od vás bylo velmi troufalé. Člověk se pořád zdokonaluje v tom, co dělá.