Oheň je velice důležitá věc v oblasti přežití a táboření. S jeho pomocí převaříte vodu, upravíte jídlo, ale i zvednete morálku ať už sobě, nebo ostatním. Zahřeje vás a tím pádem ušetříte energii spotřebovanou vyráběním vlastního tepla. Usuší vám oblečení, upraví hroty kopí do špičky. Odežene dravce a naopak může přivést záchranáře. Využití je opravdu spousta. Proto je to taky jeden ze základních živlů. Je to jedna z nejdůležitějších věcí pro přežití a myslím, že by měl každý techniku rozdělávání ohně trénovat natolik, aby ji pak zvládal i za obtížných podmínek. Proto se tomuto tématu budeme věnovat trochu víc do hloubky. Myslím, že videomateriálů zde bude opravdu hodně, ale určitě byste měli znát i teoretickou část a proto jí zde popíšu.

Základem je výběr jeho stanoviště, které můžete volit i dle toho, k jakému účelu jej chcete využít a to i s ohledem na bezpečnost. Ideální místo je u vody na planině. Vodou můžete oheň uhasit a zem je vlhká, takže nehrozí vznícení kořínků a následný požár třeba i o desítky metrů dál od tábořiště. Nad ohništěm nemohou být větve, které by mohly chytit, nevhodná jsou místa s vrstvami suchého jehličí, listů ap. Zcela nevhodné je rašeliniště, protože hořící rašelinové pole téměř nejde uhasit. Ideální je vykopat jámu, ve které bude oheň chráněný před větrem a zároveň minimalizujete možnost rozfoukání oharků do okolí. Nebo místo dobře vyčištěné od hořlavých materiálů a ohraničené kameny, které zabrání vypadávání žhavých uhlíků mimo ohniště.

Pokud máte rozmyšleno, na co oheň potřebujete, vybrané místo a udělané ohniště, připravte si troud, podpal a palivo.

Je to něco co chytne i slabou jiskrou. Troudem bývá třeba: jedlová míza, suchá tráva, ztrouchnivělé dřevo, březová kůra, mech, lišejníky, choroš. Z umělých věcí je to například vata, tampón, konopné vlákno, ocelová vata, práchno. Občas je trochu problém najít dobrý troud. Ani březová kůra nemusí snadno chytnout, pokud je hodně mokrá. Proto je vždy lepší si troud sbírat průběžně a sušit jej na těle či schovat do voděodolné krabičky do rezervy. V případě nouze je zapotřebí rozdělat oheň co nejdříve a nemusíte ztrácet čas hledáním a dosušováním troudu.

Troud se musí před zapálením i trochu upravit. Například v případě suché trávy je ideální jí trochu promnout a rozdrtit na menší vlákna. Může se přidat i smrková nebo borová smůla, ta podpoří hoření. Tedy prach ze ztvrdlé a pak rozlámané smůly. Při použití chomáčků z odkvetlých bodláků, se vám rychle oheň zažehne, ale pokud nepoužijete smolný prach, tak to i rychle shoří a oheň nezapálíte. Takže ideální je různé druhy troudu kombinovat.

Práchno je velice zajímavá věc a myslím si, že si zaslouží malý odstaveček. Jedná se o zuhelnatělou (vulkanizace) bavlnu. Pokud máte krabičku, lehce si ho vyrobíte z kusu látky. Práchno zachytí i nejjemnější jiskru a pomocí suché trávy pak lze krásně rozfoukat oheň.

Možná si myslíte, že vám smůla ze smrku či borovice snadno chytne. Jste ale na omylu. Zas tak snadno nehoří. Pokud už to chcete zkoušet, doporučuji jemně nadrtit. Můžete ale najít i jedli. Ta má na kůře jakési puchýřky, které když prasknete tak vyteče míza. Stačí vám pár kapek a zažehnete jí krásně křesadlem.

Také existuje suprová věc s názvem fat wood. Jedná se o silně pryskyřičnaté dřeviny. U nás se dá fat wood najít například v kořenech borovice. Při odlomení kořenu krásně voní a je plný smůly. Stejně tak i ze ztrouchnivělé borovice při odlomení větve cítíte pryskyřici. Stačí si udělat jemné hoblinky, které snadno chytí zažehnutím jiskry z křesadla.

Vždy když opouštíte tábor, nebo své stanoviště, schovejte si kousek dřevěného uhlí. Pomocí křesadla nebo lupy snadno chytne a začne doutnat. Pak stačí jen rozfoukat.

Spousta lidí si láme hlavu s tím, jak přenášet oheň. K tomu není nutné nic vymýšlet. Stačí najít choroš, na chvíli ho dát do ohně, nebo přiložit na žhavé uhlíky a podle jeho velikosti vám doutná dlouho. Přežití není o vymýšlení zdlouhavých a zbytečných metod, ale o znalostech a jednoduchosti…

Velice důležitá část při rozdělávání ohně. Po zažehnutí troudu jsou potřeba malé jemné a suché klacíky, které vám bez problému chytnou. Je důležité toto nepodcenit. Pokud oheň nemá motor, může kdykoliv zhasnout. Ideální je použít na podpal březovou kůru či smrkovou nebo borovou smůlu. Pomalým přikládáním podpalu uděláte v ohni malý motor, který se dá postupně pomalu rozfoukat. Ideální a hojně využívané je tzv. chlupaté polínko, často zvané jako podpalovač. Jedná se o malé hoblinky nejčastěji listnatých dřevin. Stačí si vzít větev a ostrým nožem seřezávat dokola jemné hoblinky, přičemž je neoddělujeme od větve, ale necháme přímo na ní. Takto udělaný podpal nám krásně poslouží při rozdělávání ohně. Dobře udělané chlupaté polínko může sloužit i jako troud.

Nakonec přikládáte větší a větší větve dokud si nebudete motorem ohně jisti. Po dosažení pořádného motoru už můžete pomalu přikládat klidně i vlhké či mokré klacky. Správné přikládání a zakládání ohně je velice důležité a proto by je měl každý trénovat. Pokud jde o život, tak je úplně jedno, jestli na oheň nalijete benzín, zapálíte ho zapalovačem, nebo třením dřev. Pokud neovládnete jeho správné udržování, nepřežijete.