Hygiena, ať už osobní nebo táborová je velice důležitá a proto jí nesmíte podceňovat. Na hygieně může záviset váš život. Existují dvě kategorie a to osobní, nebo táborová hygiena. Zkusím Vám tuto problematiku trochu objasnit a říct pár rad jak se vyvarovat problémům.

V první řadě po vybudování tábora si musíte určit místo na latrínu. Ta se musí vykopat dostatečně daleko od tábora a důvodů je hned několik. Kromě nepříjemného pachu hrozí obtěžování mouchami a kontaminace vody. Latrína musí být vždy dostatečně hluboká a po každém jejím použití by se výkaly měly přikrýt vrstvou hlíny. Pokud se tak neučiní, mohou tam létat mouchy, které si pak přiletí sednout na vaše jídlo a infekce je na světě. Pokud možno, vyrobte si na latrínu i nějaký poklop. Další důležitá věc je, aby byla latrína ideálně pod úrovní vašeho tábora. Pokud by přišel déšť, spodní voda může něco zanést do vašeho tábora. Pokud byste měli improvizované tábořiště jen na pár nocí, je možné močit kolem hranic tábora pro odrazení návštěvy zvěře. Z dlouhodobého hlediska, bych to ale nedoporučoval. Určitě byste nechtěli spát na pánských záchodcích…

Latrínu máme vykopanou a teď si musíme udělat jasno v dalších věcech. Rozmyslete si, co budete dělat a podle toho přizpůsobte místo. Například pokud budete lovit či rybařit, vyčleňte dostatečně daleko od tábora místo, kde zvěř či ryby budete vyvrhovat a připravovat. Pokaždé když na toto místo půjdete, buďte obezřetní. Pach krve a masa může přilákat šelmy, které nepohrdnou i živým masem - Vámi… Pokud jste u řeky či potoku, jasně si stanovte, kde se bude mýt nádobí, brát voda na pití a kde se budete mýt. Vodu potřebujete ze všeho nejvíce, budete mít velkou spotřebu a určitě byste si jí nechtěli kontaminovat. Proto vždy proti proudu nabírejte vodu a až pod tímto místem o kus níže po proudu můžete mýt sebe či nádobí.

Táborová hygiena není jen o latríně a vytýčení míst na mytí rukou, ale i o odpadcích. Pokud budete mít jakýkoliv zbytek jídla včetně kostí, plechovek od konzerv, či ostatního materiálu, vždy se pokuste vše spálit a pak zakopat. Při toulkách lesem jsem se setkal s dvěma názory na plechovky od konzerv. Jeden názor byl “co si do lesa přinesu, to si taky odnesu“ a druhý “vypálit konzervu, narušit její strukturu a zakopat“. Oba typy lidí se však shodly na tom, že je ideální si vše odnést, ale nevadí plechovku spálit a zakopat. Každopádně zbytky Vašeho jídla mohou přilákat predátory, nebo i krysy a myši. Ani jednoho takového tvora ale potkat nechcete. Sice si někdo může říct, že jsou krysy a myši k jídlu, ale zároveň jsou to přenašeči chorob. Není tedy vhodné si je přilákat do svého tábora.

Jak si správně umýt nádobu na vaření, nebo plechovku od jídla? Napřed jsem to vůbec nechtěl zmiňovat, ale řekl jsem si, že se o tom alespoň ve zkratce zmíním. Může se vám stát, že máte nádobu na vaření mastnou. Takže jí vypalte. Tím vznikne přischlá usazenina. Té se zbavíte například pískem z rybníku či potoku. Pořádně stačí vydrhnout a není ani stopa po mastnotě či připálenině. Tím že se plechovka, nebo nádoba vypálí, dojde i ke zničení bakterií.

Co se týká ukládání jídla v táboře, je to jednoduché. Opět musí být určeno nějaké místo a to na stromě. Ideální je zásoby vytáhnout na nějakou větev a to z mnoha příčin. Například je to opět návštěva predátora. Určitě byste nechtěli mít medvěda v táboře (teda pokud byste neměli pořádnou pušku a nechtěli ho ulovit. Ale mohlo by se stát, že si udělá svačinku on z Vás). Za další to jsou opět krysy a myši. Pokud máte ulovenou zvěř, ideální je maso vyudit či usušit, nezkazí se vám a mouchy na něj tolik nejdou, pokud ho máte správně zpracované. Stejně si na ně ale dávejte pozor a zásoby před vytažením na strom dobře zabalte, utěsněte ap.

Teď máme v táboře čisto, pořádek a eliminovali jsme možnosti napadení divokou zvěří či kontaminaci vody a jídla. Je na řadě asi poslední důležitá věc. Vše musí mít v táboře své místo. Pokud by se něco stalo, vždy budete vědět kam sáhnout a ulehčí vám to krizové situace. Pokaždé když někam jdu, každá věc má svoje místo a ihned vím kam sáhnout. To platí i v táboře.

Před výpravou je velice důležité abyste se umyli. Ne, není to vtip. Když je tělo zpocené či špinavé, ucpávají se póry, kůže nemůže dýchat a je Vám zima. Toto platí obzvláště v zimních obdobích. Pokud máte k dispozici vodu, vždy je lepší alespoň trochu se opláchnou před spaním než přespat neumytý. V zimě můžete použít i sníh. Srazí vám povrchové teplo a to není k zahození. Například ráno když vylezete z vyhřátého spacáku, je dobré se vyválet ve sněhu. Tím že se vám srazí povrchová teplota, nebude Vám taková zima. Možná je to trochu nepochopitelné, ale poví Vám to každý zkušený zálesák.

V přírodě je opět spousta rostlin s mycími účinky, nebo fíglů jak se dobře umýt. Například pomocí rostlinného oleje či živočišného tuku s popelem lze udělat poměrně kvalitní mýdlo. Rozpustíme tuk, přidáme popel (mám zkušenost, že více popele je lepší), chvilku povaříme a po vychladnutí nám to poslouží jako mýdlo. Bohužel odstraní nečistoty, ale nedesinfikuje. V naší krásně přírodě jsou ale i rostliny, které umí i toto. Je to borová, nebo smrková smůla, máta, křen. Stačí přidat do “vývaru“ a máme super mýdlo. Máta a křen se dá použít i bez přidání tuku. V nouzi vám ale poslouží i jen popel nebo jemný písek, který působí jako peeling.

K umytí či desinfekci poslouží i slabý roztok KMnO4 (Manganistan draselný neboli hypermangan), který by všichni měli mít v KPZ. Množství ale opravdu nepřežeňte, mohlo by dojít k podráždění či obarvení kůže. Stačí 2 zrnka do 1l vody. Měla by mít slabě narůžovělou barvu.

Ústní hygiena je také velice důležitá a jelikož nebudete mít u sebe v krizové situaci žádný kartáček a pastu, poslouží vám i popel z ohniště, trocha vody a prst. Tím se zbavíte zubního plaku. Lepší než drátem do oka. Ideální je i žvýkat borovou či smrkovou smolu (nedoporučuji polykat, mohlo by dojít k zalepení ledvin), česnek, křen nebo ideálně mátu.