Primitivní nástroje se vyráběly už od nepaměti. Dřív nebyla tak dobrá technika jako dnes, neexistovaly železné předměty a přece si lidé vystačili i s tím co našli a opracovali. Takto se dá použít například dřevo, kosti, kámen, sklo. Z těchto surovin se dá hrubým opracováním udělat spousta nástrojů, které vám usnadní život.

S nožem buďte vždy opatrní a myslete dopředu. Musíte si představit, co by se asi tak mohlo stát, pokud nůž vyklouzne z řezu. Základní pravidlo zní „Ostřím vždy od sebe“. Znamená to, že pokud řežete či brousíte nůž, tak netáhnete ostřím k sobě. Může se stát že vám ujede ruka a při nejlepším se „jen“ říznete. To pro vás ale může mít fatální následky, protože se do rány může dostat infekce. Nemluvě o tom, že vás to může vyřadit z provozu, neseženete jídlo a vyhladovíte. Pokud vyřezáváte, uvědomte si, co se může stát, když to ujede. Nebude pak stát noži něco v cestě? Vždy řežte od těla a do volného prostoru. Pokud už musíte řezat proti sobě, naučte se nepoužívat sílu celé ruky, ale používejte pouze své prsty a zápěstí. Je jistota, že při „ujetí“ nůž sklouzne jen pár centimetrů. Pokud byste použili sílu celé ruky, jedná se o desítky centimetrů.

Pilou neřežeme na malém kousku plátku, ale taháme pilu po celé délce. Bohužel jsem viděl případ, kdy se velká dvouruční pila pohybovala v cca pěticentimetrových tazích. Nevěřil jsem svým očím. Ze začátku uděláme krátkými, nebo dlouhými pomalými pohyby zářez. Jakmile se pila chytne, řežeme od konce ke konci. Netlačíme, pila si sama vezme dřevo. Při tlačení na pilu vzniká větší námaha, potíme se a tím ztrácíme energii a tekutiny. Kromě toho se pila může kroutit a tím neuděláme rovný řez.

U sekání je to podobné jako u řezání. Vždy mimo nohy. To znamená, že se pokud možno pořádně rozkročíme, aby nás netrefila sekera, když sklouzne. Jak správně sekat zde asi nějak zdlouhavě popisovat nebudu. Stačí opět přemýšlet nad tím, co by se mohlo stát a nebezpečí eliminovat. Při přesekávání klády vždy sekejte pod cca 45ti stupni. Pokud bude sklon moc malý, může sekera či jiný nástroj ujet a zranit vás. Pokud bude například do pravého úhlu, nic nepřeseknete. Při kácení stromu se používá technika vytvoření klínku. To znamená, že na stranu kam má strom spadnout vysekáme zářez cca do 1/3 stromu a pak pokračujeme z druhé strany o kus výše. Kmen se svalí pomocí převážení právě na stranu prvního výseku. Tedy většinou. V případě nakloněného stromu je to jiné.

Existuje celá řada potřebných nástrojů, bez kterých se v divočině neobejdete. Velice vám ulehčí práci s řezáním dřeva například tzv. koza. Její stavba nezabere moc námahy, naopak se vám námaha mnohem ušetří. Provazový, či normální žebřík není na výrobu také náročný a dokáže být ve spoustě situací také velice užitečný.

Na různé věci se používají různá dřeva. Jde především o jejich tvrdost. Můžete si vyřezat vidličku, nůž, lžíci a různé nádoby na vodu. Co se týká zbraní, je to rozmanité téma. Z lísky, jasanu, tisu lze udělat luk, šípy z orobince, lísky, růže. Atlatl není na dřevo náročný. Prak lze udělat s použitím gumy. S trochou práce zkonstruujete harpunu. Co se týká hrotů, je to také velice jednoduché. Pokud nemáte dostatek zkušeností, či materiál na výrobu kamenného nebo jiného hrotu, skvěle vám poslouží i samotné dřevo. Dřív, ještě předtím než se používaly kamenné nástroje, se hroty pálily v ohni a broušením vznikla i poměrně ostrá špička. Teplem dřevo zároveň vytvrdne. Takto opálené hroty dřeva vydrží po zaražení do země mnohem déle, než neošetřené hroty. Toto je vhodné použít u stavby trvalejších dřevěných staveb. Mnohem jednodušší nástroje ze dřeva jsou různé palice z tvrdých dřevin, které slouží jako zbraň, pomohou zatlouct kolík k příbytku, nebo pomohou při štípání dřeva. Lze udělat i různé klíny, které pomohou rozštípnout i dlouhý kmen stromu na dvě poloviny.

Patří k další užitečné pomůcce lovce a sběrače. Jednak z nich jde vyřezat hrot k šípu, či jiné zbrani, poslouží ale i jako lopatka. Díky různým typům kostí je možné z tohoto materiálu upravit to, co právě potřebujete. Obdobně lze používat třeba i rohy či parohy. Z těch jde udělat také mnoho nástrojů. Jeden z nejvíce potřebných je kus parohu jako pomocník při odlupování lupínků skla a pazourku na hroty šípů, oštěpů a nožů. Dřív se z kostí dělaly i improvizované srpy na sklízení obilí a lnu a to vlepováním ostrých úštěpků pomocí smůly ap. do vyškrábané drážky.

Velice užitečný materiál na hroty. Je sice dosti křehké, ale pokud použijete například dno láhve, dobře poslouží. Jde opracovat jako ruční obloukový řezák, nebo se z něj dá udělat přímo hrot. Používá se dno lahve z toho důvodu, že je tlustší a nejrovnější. Pokud byste použili zakulacený střep ze stěny láhve například na šíp luku, létal by vám mimo cíl. Pamatujte, čím největší rovnost, tím menší odchylka. Výroba dobrého skleněného hrotu je však velice náročná a vyžaduje velkou praxi. Sklo samo o sobě vám ale umožní řezání různých věcí a střep dokáže pomoci při přípravě troudu škrábáním dřeva, nebo přeřezávání provazů, trávy.

Bohužel nemůžete opracovat jen tak ledajaký šutr. Musíte najít takový, která má jakoby šupiny a dělí se. Ideální je na opracování například pazourek, obsidián, křemen. Tyto kameny jsou dostatečně tvrdé, aby se hned nepoškodily. Postačí ale i břidlice, která se oproti ostatním druhům i u nás nachází v hojném počtu. Bohužel není tak tvrdá a snadno se láme. Pokud ale chcete začít s učením, myslím, že vám dobře poslouží jako školní pomůcka. Patřičný kámen musíte nejprve správně rozbít a posléze můžete začít s otloukáním hran do určitého tvaru. Nakonec se používá právě již zmiňovaný kur parohu na doladění detailů a konečné ostrosti. Tyto kamenné nástroje měly v naší historii obrovskou roli. Bůh ví, kde bychom byli, kdyby naši předkové nepřišli na opracování kamene. Může sloužit jako řezák, pěstní klín, čepel sekery, nebo různé další nástroje, které nám usnadní práci při výrobě a zpracování dalších předmětů. Při větší zručnosti lze udělat i krásné a funkční čepele nožů, hrotů šípů a oštěpů. Využití kamene je opravdu nespočetné. Svou zásadní roli měl i při rozdělávání ohně. Křesáním ocílkou o křemen či pazourek lze docílit křesnutí správné jiskry na troud a následnému rozkoukání. Asi nejlepší web o výrobě kamenných nástrojů u nás je jednoznačně www.jaknapazourek.cz. Pokud tento web neznáte a chcete se o tuto problematiku zajímat, určitě ho doporučuji navštívit. Myslím, že majitel webu dělá i kurzy. Kámen se dá ale využít i úplně jinak. Dřív sloužil jako mlýn na mouku, poslouží při stavbě přístřešku. Dají se najít i krásně ploché a velké pláty břidlice, které použijete jako varnou desku například na Dakota oheň. Brousky jsou kamenné i dnes. Dříve se používaly speciální šlapací stroje, kde se točil plochý kámen a na něm se brousilo. Podobně to jde udělat i dnes. Najít ale nejrovnější kámen není jednoduché. Stačí ale dvě ploché břidlice delší dobu třít o sebe. Po čase bude vidět jak se malé nerovnosti brousí. Postupem času vznikne krásně rovný a hladký brousek.

Ať už primitivní či moderní nástroje, měli byste vědět i něco o tom, jak tyto nástroje používat. Bohužel jsem se setkal se spoustou lidí, kteří neuměli pořádně používat ani nůž, sekeru či pilu. Možná se to zdá zvláštní, nebo dokonce nepochopitelné, ale je to tak. Dnešní moderní člověk si úplně odvyknul na logické myšlení, když nejde o elektřinu, počítač a facebook. Přitom se jedná o základní lidské činnosti.