Dvouletá nebo krátce vytrvalá rostlina, lodyha přímá, nevětvená nebo větvená v květenství, výška 20 až 80, výjimečně 100 cm, lysá nebo dole odstále srstnatá. Dolní listy dlouze řapíkaté, ledvinovité, vroubkované, lodyžní listy menší, lysé, trojúhelníkově vejčité, se srdčitou bází. Listy po rozedmutí voní česnekem (odtud název rostliny). Květy v jednoduchých nebo větvených hroznech, 4 korunní lístky podlouhle obvejčité, bílé. Kvete v dubnu až červnu. Plodem je až 7 cm dlouhá šešule.

Listnaté a smíšené lesy a jejich okraje, parky, zahrady, komposty, hřbitovy, křoviny apod., na půdách vlhkých a bohatých humusem, vyžaduje vyšší vzdušnou vlhkost.

Sbírá se nať v době květu, může se však užívat i celá čerstvá rostlina. Droga má desinfekční účinky na močové a dýchací ústrojí, zevně ji lze užívat na léčbu hnisajících zánětů a ran kůže, kloktání či přežvykování drogy v ústech příznivě působí při zánětech ústní dutiny a paradentóze, stejně aplikovaná zmírňuje zápach z úst. Mírně zlepšuje spalování tuků, takže ji lze použít i při chorobách žlučníku a slinivky. Ve formě klyzmatu se osvědčila při ulcerózní kolitidě.

Nejúčinnější formou aplikace je nálev, který však někteří jedinci pro silné česnekové aroma odmítají. V takových případech se podává ve formě prášku, který však bývá méně účinný. V minulosti a údajně v některých zemích dodnes bylo česnáčku užíváno jako salátové zeleniny nebo jako koření do salátů (chutná poněkud hořce). Zvláště zjara však údajně obsahuje mimo jiné značné množství vitamínu C.

Obsahuje allysulfid, sirnatý glykosid rhodanalyl, alliarin, beta karoten, éterický olej, pektin a kyselinu askorbovou.