Vytrvalá, celá jemně pomoučněná, 20 až 100 cm vysoká bylina. Lodyha vzpřímená nebo vystoupavá, nevětvená nebo jen málo, vícehranná, bez uzlin. Listy střídavé, řapíkaté, trojúhelníkovité, hrálovité nebo střelovité, na okraji zvlněné. Květy v hustých klubíčkách uspořádaných v klasovitá květenství vyrůstají na hlavním stonku i vedlejších větvích, převážně oboupohlavné, 3 až 5četné, velmi drobné, zelené. Kvete v květnu až září.

Okolí lidských sídel, rumiště, návsi, podél zdí a cest, příkopy, smetiště, komposty, pole, na půdách výživných a dusíkatých.

Sbírá se kořen a to na jaře nebo na podzim nebo kvetoucí nať. Nať působí slabě projímavě (ve formě čaje) a kromě toho podněcuje tvorbu mateřského mléka (i u dobytka), zevně pak působí protizánětlivě (např. na špatně se hojící rány). Kořene se užívá zejména zevně např. na podlitiny nebo ke změkčení a odlupování ložisek lupénky. Nať a listy je možné podávat i čerstvé, případně jako čaj nebo krátce (asi 2 minuty) vařený odvar. Mladé listy lze použít jako salát, chutnají prý nahořkle, dle mého jsou ale spíše bez chuti. Starší listy je možné vařit podobně jako špenát (merlík všedobr bývá také někdy označován jako planý špenát). Mladá květenství pak můžete zkusit připravit podobně jako chřest (např. podusit je).

Droga obsahuje saponiny, slizy, třísloviny, organické kyseliny, flavonoidy, histamin aj., v listech jsou dále obsaženy vitamíny.