Ex natura viviere summum bonum est

Pcháč zelinný

Popis:


Vytrvalá, až 150 cm vysoká bylina. Stonek rýhovaný, dutý, roztroušeně chlupatý až lysý. Listy vejčité až eliptické, nedělené nebo peřenodílné s úkrojky kopinatými a zubatými, dolní řapíkaté, horní srdčitě objímavé. Úbory nahloučeny na konci větví, všechny květy trubkovité, světle žluté, zčásti obalené toulcovým listenem. Kvete v červnu až říjnu.

Výskyt:


Vlhké louky, příkopy, olšiny, lužní lesy, mokřady, břehy, preferuje půdy výživné, hlinité, provlhčené spodní vodou.

Použití:


Dříve užíván proti dně a revmatismu, místně pak při bolestech zubů a křečích. Dnes takřka neužíván, jeho užívání se ani nedoporučuje, neboť zřejmě obsahuje i ještě neprozkoumané látky s nejasným účinkem. Dříve, zejména v dobách nouze, býval vařen jako zelenina. V lidovém lékařství se používal kořen jako prostředek proti revmatismu, působí dále diureticky, protizánětlivě a ke koupelím, zlepšuje vzhled vlasů.

Obsažené látky:


Obsahuje alkaloidy, třísloviny, silice, pryskyřice, flavony.

Spolupráce s Ministertsvem obrany

Survivalschool ve spolupráci s MOČR a MCM

Facebook

Youtube



Počasí

Miniaplikace

Partneři:


Zálesáctvo


„Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“ Jan Werich