Vytrvalá, až 150 cm vysoká bylina. Stonek rýhovaný, dutý, roztroušeně chlupatý až lysý. Listy vejčité až eliptické, nedělené nebo peřenodílné s úkrojky kopinatými a zubatými, dolní řapíkaté, horní srdčitě objímavé. Úbory nahloučeny na konci větví, všechny květy trubkovité, světle žluté, zčásti obalené toulcovým listenem. Kvete v červnu až říjnu.

Vlhké louky, příkopy, olšiny, lužní lesy, mokřady, břehy, preferuje půdy výživné, hlinité, provlhčené spodní vodou.

Dříve užíván proti dně a revmatismu, místně pak při bolestech zubů a křečích. Dnes takřka neužíván, jeho užívání se ani nedoporučuje, neboť zřejmě obsahuje i ještě neprozkoumané látky s nejasným účinkem. Dříve, zejména v dobách nouze, býval vařen jako zelenina. V lidovém lékařství se používal kořen jako prostředek proti revmatismu, působí dále diureticky, protizánětlivě a ke koupelím, zlepšuje vzhled vlasů.

Obsahuje alkaloidy, třísloviny, silice, pryskyřice, flavony.