Víceletá bylina. Lodyha 5 až 15 cm vysoká, za plodu až 2x delší, bez listů, šupinatá. Přízemní listy se vyvíjí až po odkvětu, jsou dlouze řapíkaté, srdčitě okrouhlé, dlanitě laločnaté, na rubu šedě plstnaté. Úbory jednotlivé, vrcholové, trubkovité i jazykovité květy, žluté. Kvete v březnu až květnu.

Pole, štěrkoviště, náspy, podél cest, lomy, rozvaliny, břehy, příkopy, na nezarostlých půdách.

Sbírají se květy a listy. Květy se sbírají časně zjara za suchého počasí a rychle se suší ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 40 °C. Listy se sbírají v květnu až červnu, suší se na slunci, při pomalém sušení zvláště za vlhčího počasí hnědnou a objevují se na nich černé skvrny. Droga uvolňuje hleny, urychluje hojení ran, listy působí mírně močopudně, zejména jsou ale jednou z nejdůležitějších bylin užívaných na léčbu astmatu, neboť tlumí kašel a podporuje vykašlávání. Může se uplatnit i jako pomocné léčivo při cukrovce, neboť zinek zlepšuje využití inzulínu. Zevně lze podběl použít na omývání ekzémů, při zánětu žil, na vředy nebo špatně se hojící rány, suchý zábal čerstvých podbělových listů působí protirevmaticky a obecně na bolesti kloubů (zábal by měl trvat asi hodinu). Na pásový opar se doporučuje přiložit čerstvé listy, které byly před tím krátce ponořeny do vařící vody. Podběl také urychluje zrání furunklů a má účinky antialergické. Při nachlazení či nemocích horních cest dýchacích se krátce povaří 10 g drogy ve ¼ l vody, nechá se deset 10 vyluhovat, přecedí se, osladí medem a vypije. Přestože obsah škodlivých alkaloidů není vysoký, nedoporučuje se užívat podběle dlouhodobě a ve vysokých dávkách, k vnitřnímu použití je lépe vzít sušenou drogu, neboť sušením se obsah alkaloidů snižuje. Samostatně by se také podběl neměl podávat dětem a těhotným a kojícím ženám, ve směsích, kde je podběle nejvíce 15%, by však neměl být jakkoliv nebezpečný.

Obsahuje slizové látky (faradiol), v listech tříslovinu, hořčiny, kyselinu gallovou, mléčnou, jablečnou, vinnou, kávovou, polysacharid inulin, cholin, cukry a minerální látky (hlavně zinek a draslík), v květech flavonoidy, žluté barvivo xantophyl, stopy silice, inulin, glykosidické hořčiny, tanin, dextrin, bílkoviny a fytosteroly. V květech i listech byly nalezeny i nežádoucí pyrolizidinové alkaloidy (tussilagin, senesionin, senkirkin).