Jedná se o vytrvalou bylinu, dorůstající 30 až 90 centimetrů. Lodyha je hranatě rýhovaná, lysá a dutá, často kořenící. Čtyřčetné květy jsou bílé se žlutými prašníky (na rozdíl od podobné řeřišnice hořké). Kvete v hroznovitém květenství od května do konce srpna. Plody jsou šešulky obsahující ve dvou řadách jedno semeno. Listy jsou lesklé, masité, lichozpeřené, sytě zelené a to většinou i přes zimu.

Ve volné přírodě roste u pramenů, v příkopech nebo v potocích. Potrpí si na chladnou čirou tekoucí vodu, má ráda vodu bohatou na vápník.

Dříve využívána jako náhražka hořčice (semena). Zelené listy se přidávají do salátů (mají chuť podobnou ředkvičkám). Nať je používána jako koření (údajně dodává lehce pikantní chuť). Léčivé účinky řeřišnice jsou známy už od starověku. Používala se k léčbě avitaminózy. Čistí krev, usnadňuje vykašlávání, působí močopudně, zlepšuje zažívání a podporuje chuť k jídlu. Působí jako povzbuzující prostředek. Listy a stonky mohou být během růstu kontaminovány metacerkáriemi motolice jaterní, proto je potočnice lékařská považována za jeden z častých zdrojů infekce člověka. Například ve Francii bylo zaznamenáno během jedné studie 23 případů fasciolózy lidí z konzumace doma pěstované potočnice, 8 onemocnění z volně rostoucí a 2 případy z komerčně pěstované rostliny. V preventivních opatřeních fasciolózy člověka se uvádí zákaz konzumace potočnice v endemických oblastech výskytu fasciolózy.

Potočnice v čerstvém stavu obsahuje vitamin C, vitamin E, vitamin D a provitamin A. Obsahuje hořčičnou silici glykonasturtin a také důležité stavební kameny, kterými jsou pro tělo železo a draslík. Dále také jód nebo síru.