Opadavý, až 4 m vysoký keř, jen výjimečně až 6 m vysoký stromek. Větve husté, obvykle trnité, vzácně beztrné, tmavě hnědé až načervenalé. Listy střídavé nebo ve svazečcích, řapíkaté, eliptické, vejčité nebo kopinaté, na bázi klínovité, na okraji zubaté. Květy jednotlivé nebo ve svazečcích až po 5, bílé, asi 2 cm v průměru, krátce stopkaté, rozkvétají před rašením listů. Plodem je kulovitá, 10 až 15 mm velká, modročerná, ojíněná, trpce chutnající peckovice. Kvete v březnu až květnu.

Slunné, křovinaté stráně, kamenité svahy, sutě, okraje lesů, meze, náspy, podél cest, okraje polí a vinic, na půdách suchých, kyprých, výživných, humózních, zásaditých až mírně kyselých, stanoviště slunné.

Sbírá se květ, méně často plod. Květ se sbírá za suchého počasí a suší se v tenkých vrstvách ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 40 °C. Plody se sbírají koncem podzimu po prvních mrazících. Květ trnky působí močopudně, zbavuje organismus nadbytečného sodíku (což prospívá ledvinám), snižuje krevní tlak, tlumí záněty v cévách, má mírně projímavé účinky a celkově zlepšuje látkovou výměnu. Podává se obvykle ve formě nálevu (2 čajové lžičky drogy na šálek vody). Plody působí svíravě, proti průjmově a snižují nadýmání. Podávají se nejčastěji ve formě odvaru (4x denně po 100 ml) např. při žaludeční slabosti nebo průjmu. Z plodů přešlých mrazem se dělávala povidla (nutno hodně osladit!) nebo trnkové víno.

Květy obsahují flavonové glykosidy (kamferin) v množství asi 0,4 %, benzaldehyd, sacharidy a minerální látky. V plodech jsou přítomny třísloviny, glykosid amygdalin, antokyanový glykosid, pektin, cukry, barviva, organické kyseliny, vitamin C aj.