Ex natura viviere summum bonum est

Šťavel kyselý

Popis:


Vytrvalá, 3 až 15 cm vysoká, bezlodyžná, roztroušeně pýřitá bylina. Oddenek tenký, vodorovně a daleko se plazící, kořenující. Listy pouze přízemní v růžici a v počtu 3 až 6, 3četné, řapíkaté, na rubu často nachově zbarvené, lístky obsrdčité, ve stínu či naopak při silném světle nebo i při doteku složené a dolů sehnuté. Květy jednotlivé, 5četné, koruna bílá, nafialovělá nebo vzácně narůžovělá, s fialovým žilkováním, na bázi se žlutou skvrnou, kvete v dubnu až květnu, v červenci až září se objevují kleistogamické květy (trvale uzavřené, samosprašné).

Výskyt:


Stinné vlhčí lesy, háje, křoviny, lesní rokle, podél lesních potůčků, rostlina vysloveně stínomilná, preferuje půdy čerstvě vlhké, nevápnité, výživné, humózní, hlinité, mírně kyselé.

Použití:


Sbírá se list, méně často oddenek. V současnosti se užívá převážně jen zevně ve formě kašovitých obkladů na různé kožní defekty nebo ve formě kloktadla při aftech v ústech. Kašovité obklady se osvědčily i při některých formách lupénky (přikládají se denně na dobu 20 až 25 minut). Vnitřně se drogy užívá jen zřídka, neboť přítomná kyselina šťavelová se v organismu slučuje s vápníkem v nerozpustný oxalát vápenatý, jenž se může usazovat v močových cestách ve formě kaménků (a kromě toho je tímto způsobem z organismu odčerpáván vápník). Dříve se mladé listy šťovíku používaly jako zelenina nebo do polévek či salátů.

Obsažené látky:


V listech obsahuje mírně jedovatou kyselinu oxalovou (šťavelovou) a její soli. Kyselina má škodlivé účinky zejména na ledviny. Příznakem otravy bývá nevolnost, zvracení, křeče a depresivní nálada. U otráveného je třeba vyvolat zvracení (není-li spontánní) a podat mu aktivní uhlí, v těžších případech je nutné přivolat lékařskou pomoc.

Spolupráce s Ministertsvem obrany

Survivalschool ve spolupráci s MOČR a MCM

Facebook

Youtube



Počasí

Miniaplikace

Partneři:


Zálesáctvo


„Člověk, který nikdy neplakal nežil opravdový život!“ Jan Werich