Vytrvalá, až 40 cm vysoká bylina. Stonek vzpřímený, lysý. Listy v přeslenu, nejčastěji po 4, někdy i po 5 nebo 6, široce eliptické, lysé. Květ jediný, koncový, na stopce dlouhé 2 až 5 cm, kališní lístky 4, kopinaté, okvětní lístky také 4, zelené, čárkovité. Plodem je až 1 cm velká bobule, černá, modře ojíněná. Kvete v dubnu až květnu. Na rozdíl od ostatních rostlin čeledi liliovité, má vraní oko 4četné květy (namísto 3četných) a listy se síťnatou žilnatinou - z těchto důvodů někdy bývá řazeno do samostatné čeledi Trilliaceae (triliovité).

Vlhčí listnaté lesy, lužní lesy, křoviny, na půdách výživných, humózních, hlinitých, provlhčených spodní vodou.

Užívá se v homeopatii při závratích, bolestech hlavy nervového původu, migrénách, palpitaci srdce nebo zánětu nosohltanu. V lidovém léčitelství se dříve užívalo vraního oka jako ochranného prostředku proti nakažlivým nemocím, čerstvé listy se přikládaly na vředy a rány.

V celé rostlině, nejvíce však v oddenku a v bobulích, jsou přítomny jedovaté saponiny paristyfnin a paridin, jenž se štěpí v glukózu a paridol. Dále je přítomen asparagin, kyselina citrónová, v semenech tuk, v bobulích červené barvivo. Droga způsobuje podráždění žaludku a střev, občas se uvádí i účinky na srdce, jež však nejsou prokázané. Přestože je vraní oko silně jedovaté, otravy jím jsou vzácné a nekončívají smrtí, neboť účinné látky se jen obtížně vstřebávají. Nejčastěji se otravy objevují u dětí, které mohou zaměnit bobule vraního oka za jiné jedlé plody. Otrava se projevuje zvracením, průjmem, bolestmi hlavy, slabostí, zúžením zorniček. Léčí se výplachem žaludku a podáním absorpčního uhlí. Zvířata obvykle rostlinu pro nepříjemný zápach i chuť odmítají.